Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Stálá expozice: Tradice hornictví na Těšínsku

Po několikaletém úsilí a rekonstrukci objektu bývalé fary u římskokatolického chrámu sv. Jindřicha v Petřvaldě byla zpřístupněna veřejnosti 5. prosince 1997 nová pobočka Muzea Těšínska - Technické muzeum v Petřvaldě.

Budovu vystavěl s největší pravděpodobností stavitel O. Kment z Těšína. Tato budova byla od počátku koncipována jako sídlo faráře, protože již v roce 1837 před započetím stavby fary bylo požádáno o zřízení samostatné lokálie v Petřvaldě. Na prosbu generálního vikáře Prutka převzal hrabě Jindřich Larisch-Mönnich také patronát nad farní budovou a zaplatil stavební náklady. Později v roce 1843 dal hrabě navíc ještě vystavět kapličky křížové cesty. Po konci 2. světové války sloužil objekt jako byt. V r. 1983 bylo v této budově nově zřízeno muzeum tématicky i obsahově shodné s jeho názvem ?Hornické tradice?. V roce 1993 budovu zakoupilo Muzeum Těšínska a hned poté byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce. Tím začíná novodobá historie budovy.

Muzeum Těšínska ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně a řadou dalších institucí v tomto objektu vybudovalo expozici technického charakteru.


Tradice hornictví na TĚŠÍNSKU

Expozice přibližuje momenty z historie dolování uhlí v našem regionu, které změnilo ráz krajiny, charakter a způsob obživy lidí, sídelní strukturu, životní prostředí a další. Jsou připomenuty, mj., osobnosti, které přispěly k rozvoji hornictví, hornické tradice, užití svítidel v dolech i na povrchu, život v hornických koloniích.

Zdrojem nerostného bohatství - černého uhlí - je v severní části regionu Ostravsko-karvinská dílčí pánev, která reprezentuje asi 1/6 velké Hornoslezské pánve a která tvoří nánosovou sníženinu třetihorních a čtvrtohorních sedimentů. V podloží je vyvinut produktivní karbonský masiv s velkým počtem slojí černého uhlí. Archeologické nálezy dokládají, že lidé sídlící v blízkosti uhelných slojí, je využívali již v pravěku. Uhlí bylo nalezeno zde na karvinském panství v roce 1776 na vrchu Čechovice, zvaném též Ptáčník, jehož majitelem byl Jan Erdmann Florian Larisch (1737 - 1792). V Karviné se začalo pravidelně těžit uhlí (po několikaletých pauzách) až od roku 1794, v Doubravě na vrchu "U havírny" od roku 1822 a dále také v řadě dalších míst regionu. Strach z důlního neštěstí se projevoval uctíváním patronky horníků svaté Barbory. Velké oblibě se těšil i další světec - sv. Prokop. Výrazný rozvoj těžby uhlí nastal v 50. letech 19. stol.

Uhlí bylo při ražení dlouhých důlních děl rozpojováno nejdříve špičatými nebo širokými motykami, poté byly zaváděny trhací práce, vrty nebo nálože byly prováděny ručně. Koncem 19. století se začalo provádět strojní vrtání a také technika trhací práce se stále zdokonalovala. Vývoj užívaných průmyslových trhacích materiálů procházel přes dynamit, dynamon, methanit až např. k milisekundové trhací technice. Počátkem 60. let 19. století se dobývání uhlí soustředilo na technicky vyspělé jámy - Jan, Karel, Jindřich, Hlubina a Františka.

Těžba uhlí vyžadovala jeho levnější a rychlejší dopravu. Proto byla v 30. - 50. letech 19. století vybudována Severní dráha Ferdinandova - z Vídně do Bohumína a dále směrem do Pruska (později její pobočky do Haliče) - spojující zdejší revír s hlavními odbytišti uhlí. Spojení Těšína s Karvinskem, Ostravskem a Slovenskem zabezpečovala dráha Košicko-bohumínská. Pravidelná doprava na úseku Bohumín - Těšín dlouhém 31,6 km byla zahájena 1. února 1869. Také byla otevřena montánní dráha z Ostravy do Michálkovic roku 1862 a odtud do Doubravy a do Karviné roku 1870. K dopravě uhlí ze vzdálených jam k dráze byly zřizovány visuté lanové dráhy.

Po vzniku samostatné Československé republiky a dále po skončení 2. světové války se i v hornictví promítly nové hospodářské a politické poměry. Součástí změn bylo, mj., přemístění Vysoké školy báňské z Příbrami do Ostravy, na níž byla výuka zahájena dne 1. 11. 1945. Bylo vybudováno několik nových dolů. 15. listopadu 1960 se začalo těžit uhlí na Dole 9. květen ve Stonavě. Realizace stavby dolu ČSM byla zahájena 1. 9. 1958, v měsíci červnu 1972 pak hloubení závodu 2 Dolu Darkov.

Rozvoj uhelného průmyslu ovlivňoval výrazně i sídelní poměry v regionu. Pro nejstarší hornické kolonie budované od poloviny 19. století bylo charakteristickým znakem nakupení obyvatelstva na malém prostoru. K nejstarším koloniím v Karviné patřila osada Sovinec z let 1869 - 1888, Kolonie Na šustym, Mexiko, Bílá kolonie, Rajkova kolonie, Nový York a další. Po roce 1945 byla zakládána na přechodnou dobu hornická sídla na poddolovaném území - osady tzv. finských domků, nebo stálá hornická sídliště mimo dosah vlivů důlních činností, hornické městské čtvrtě, město Havířov.

Důlní katastrofy způsobené výbuchy třaskavých plynů si vynutily změny v osvětlování dolů. V 50. letech 19. století byly většinou olejové a karbidové kahany s otevřeným světlem nahrazeny bezpečnostními lampami. V 80. letech se začaly v karvinských dolech používat Wolfovy a Broučkovy benzinové ochranné lampy, které se užívaly až do 20. let 20. století. Na přelomu 19. a 20. století se objevily přenosné el. akumulátorové lampy, posléze stabilní. V 60. letech 20. století byly tradiční kahany nahrazeny svítidly s plochými bateriemi a reflektorem připevněným na přilbě.

V souvislosti s důlními neštěstími se na jednotlivých dolech vytvářely speciální organizace důlní záchranné služby. Jejich počátky souvisely s činností dobrovolných hasičských sborů. Jeden vůbec z nejstarších u nás byl oficiálně založen v roce 1855 v Petřvaldě. Sbor vznikl na Dole Heinrichs-Glück-Zeche (pozdější název Evžen) jako závodní hasičský a důlně záchranářský útvar. Jeho zakladatelem se stal Heřman Menzel. Tragické události vedly k založení Ústřední záchranné stanice v Lazích pro východní část ostravsko-karvinského revíru na Dole Nová jáma v Lazích v roce 1912. Toto je jen malou ukázkou toho, co všechno se mohou návštěvníci expozice dozvědět o hornické problematice.

Během více jak dvou století bylo založeno několik desítek dolů, z nichž většina již zanikla. Součástí změn ve struktuře ekonomiky po roce 1989 bylo i sloučení některých dolů, případně ukončení jejich provozu. A právě proto naše hornická expozice připomíná a uchovává tradici hornického fenoménu v našem regionu. Návštěvníci mají možnost shlédnout množství unikátních předmětů např. - dobové hornické uniformy, prapory, stuhy, tabla, fotografie, pohlednice i záchranářskou výstroj. Také mohou získat informace o vývoji jednotlivých důlních podniků a důlní techniky, obdivovat kolekci starých hornických svítidel z konce 19. a počátku 20. století či hornické motivy v řadě uměleckých děl. Do časů před více než sto lety všechny přenese interiér hornické jizby.

SEZNAM ZAŘÍZENÍ V OKOLÍ:

POŘADANÉ AKCE V OBDOBÍ 14.11.2024 AŽ 14.12.2024:

Nebyly nalezené žádné akce nebo událostí.