Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Španělsko

Galicie ? španělská zelená oáza

všudypřítomnou zelení a pohořím pokrytým bujnou vegetací a vinicemi.
Španělské Santiago de Compostela, jedno z nejvýznamnějších poutních míst na světě, figuruje na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO hned třikrát. Poprvé bylo v roce 1985 zapsáno jeho historické jádro s katedrálou svatého Jakuba. Podruhé v roce 1993 byla na seznam zapsána část svatojakubské poutní cesty, tzv. francouzské, po níž poutníci do svatého města severozápadním Španělskem přicházejí. A naposledy v roce 1998 si UNESCO vzalo pod ochranu také druhou část francouzské poutní cesty přímo na území Francie.
Od počátku devátého století, kdy byl v Santiagu de Compostela objeven hrob apoštola Jakuba, vykonaly k jeho ostatkům pouť miliony poutníků. Přesně tak, jak podle staré legendy předpověděl světec svému věrnému učedníkovi. Díky hrobu se ze Santiaga de Compostela během poměrně krátké doby stalo významné náboženské centrum. Když mu papež propůjčil odpustková privilegia a udělil titul svaté město, kterým se pyšnily jen Jeruzalém a Řím, nastal čas velkého rozkvětu. Věřící ze všech koutů Evropy se vydávali na nejtěžší středověkou pouť, aby si zajistili odpuštění hříchů.
Katedrála
I když je ve městě nejméně padesát kostelů, klášterů, kašen a zvonic, vše se točí kolem katedrály svatého Jakuba. Archeologické výzkumy potvrdily, že v těchto místech stál karolinský kostel již v devátém století. Byl zničen během války a na jeho místě vyrostla nová raně románská katedrála. Ta se dočkala v polovině osmnáctého století velkých barokních úprav. Za barokním průčelím se tak skrývá jeden z nejdokonalejších výtvorů románského stavitelství. Světcovy ostatky jsou uloženy v kryptě v moderním sarkofágu ze stříbra.
Barokní Pórtico de Gloria se řadí z uměleckého hlediska k nejhodnotnější výzdobě. Sochař Mateo bránu tvořil celých dvacet let. Na střední pilíř umístil sochu svatého Jakuba, patrona Španělska. Na hlavici zobrazil Boha Otce, jak drží na klíně ukřižovaného Syna Božího, níže vypodobnil Zvěstování a na patu sloupu krále Davida. Ve výši rukou hledají poutníci pět jamek - podle legendy je tam vytlačil sám Kristus, aby v chrámové lodi zanechal stopu. Jestliže do nich poutník vloží prsty pravé ruky, může doufat, že na něho přejde něco z boží síly.
V hlavní lodi se komíhá na laně obří stříbrná kadidelnice botafumeira vážící přes padesát kilogramů. Osm mužů ji musí zvednout na silných lanech, než se začne pohybovat mezi sloupy nad hlavami poutníků. Podoba svatého Jakuba se v katedrále mnohokrát opakuje. Je zobrazen i na bílém koni s mečem v ruce. Podle legendy pomáhal Jakub křesťanům vítězit nad Maury. Nad hlavním oltářem ozdobili svatého Jakuba stříbrem a drahokamy. Poutníci věří, že obejmou-li světce a políbí jeho roucho, budou jim odpuštěny hříchy.
Staré město
Historické jádro starého města vymezuje zhruba prostor mezi univerzitou z poloviny šestnáctého století, klášterem svatého Augustina, náměstím Obradoiro a kostelem Del Pilar. Ke katedrále s hrobem svatého Jakuba směřují hvězdicovitě všechny nejdůležitější ulice.
Trojlodní katedrálu s půdorysem latinského kříže dal vystavět nad hrobem apoštola Jakuba Alfons III. Veliký, asturský král a zakladatel leónského království. Válčil s baskickými kmeny, dobyl a kolonizoval severovýchod Pyrenejského poloostrova. A hlavně podporoval křesťany v oblastech, kde se šířil muslimský vliv.
V někdejším hlavním městě královské Galicie žije dnes přes devadesát tisíc obyvatel. Je sídlem katolického arcibiskupa a jedné z nejkrásnějších katedrál světa, v jejíž knihovně opatrují vzácný Codex Calixtinus z poloviny dvanáctého století považovaný za původního průvodce poutníků.
Se Santiagem je spojeno jméno českého umělce Antonína Machourka (1913 - 1991), posledního žáka Maxe Švabinského. Žil v Paříži, často zajížděl do Španělska a v Poyu založil vlastní školu s výukou mozaikové tvorby. Jeho nejvýznamnějším dílem je mozaika z přírodních nebarvených kamínků v kardinálské kapli svatojakubské katedrály se 120 figurami na ploše 240 m2. V roce 1993 ji dokončili jeho žáci.
Náš tip: Zelené Španělsko
Severozápadní cíp Pyrenejského poloostrova, kterým poutníci procházejí do Santiaga de Compostely, nabízí mnohem více než sakrální stavby. Do širokého pruhu mezi Biskajským zálivem a nejzápadnějším cípem poloostrova zvaným Finis Terrae patří čtyři autonomní oblasti: Baskicko (též Euscadi), Kantabrie, Asturie a Galicie. Říkají si společně Zelené Španělsko. Charakterizuje je obrovská rozmanitost: mořské pobřeží s písčitými plážemi i rozeklanými útesy, nepřístupné zalesněné svahy hor, obdělávaná údolí kolem řek, města s historickými stavbami, malebné vesničky, kde se dodržují tradice.
Právem lze Zelené Španělsko považovat za kolébku starobylé kultury. Po prapředcích se tu dochovaly skalní malby v jeskyních Altamira a Puente Viesgo z paleolitu. Od doby románské, přes gotiku až k renesanci, každý z charakteristických architektonických slohů tu zanechal nějakou stopu. Nemenší krásy nabízí návštěvníkům příroda. Je tu řada přírodních rezervací a národních parků. V Baskicku jsou to národní parky Urkiola, Valderejo a Gorbea, v Kantabrii rezervace Saja nebo Národní park horského masivu Picos de Europas, v Asturii národní parky Somiedo, Reres a Muniellos a v Galicii nejlépe chráněná oblast Ancares. Stojí za to navštívit Zelené Španělsko nejen jako poutník.

zdroj : Atlas

Zpět na předchozí stránku