Reisen, Unterkunft, Urlaub, Freizeit

Vorige Seite

Český Šternberk

Perla Posázaví

dokážou objevovat jen znalci a dobrodruzi. Český Šternberk patří mezi ta prvně jmenovaná, nicméně navzdory prakticky neutuchajícím proudům návštěvníků si dodnes dokázal uchovat své neopakovatelné kouzlo.
Nazývali-li tento středověký hrad kdysi básníci "perlou Posázaví", mělo to svůj důvod. Stavba tyčící se na skále nad údolím řeky Sázavy je výjimečná v mnoha ohledech. Na rozdíl od mnoha jiných srovnatelných staveb se do dnešních dnů dochoval v pozoruhodně neporušeném stavu, takže jak historici architektury, tak běžní návštěvníci mohou sledovat stavební styly, jež na hradě v průběhu staletí zanechaly své otisky. Díky poloze hrad dodnes neztratil nic ze své impozantnosti. K jeho jedinečnosti jistě přispívá i to, že v současnosti opět patří rodu, jehož prapředek hrad ve 13. století založil. Atraktivitu hradu zvyšuje i to, že je přístupný autem, autobusem, vlakem (železniční zastávka je přímo v obci), pěšky (po turistických značkách z Divišova, Kácova či ze Sázavy) či po řece Sázavě.

Hrad - pevnost
Abychom se vrátili až k počátkům Českého Šternberka, musíme se přemístit do nedalekého Divišova, sídla rodu Divišovců, kteří později stáli u založení hradu. Klíčovou postavou našeho vyprávění je syn prácheňského purkrabího Diviše z Divišova Zdeslav, jenž patřil mezi blízké důvěrníky budoucího českého krále Přemysla Otakara II. Právě Zdeslav založil nedaleko Divišova, v tehdy hlubokých lesích a nepřístupném terénu na skalním ostrohu nad řekou Sázavou roku 1241 hrad. Raně gotickou stavbu pojmenoval podle svého rodového znamení, zlaté osmicípé hvězdy v modrém poli, a sám se začal titulovat "ze Šternberka". Od té doby se členové rodu nazývají Šternberkové.
Jak se však ocitl další hrad téhož jména několik set kilometrů odsud na východ u Olomouce? Také díky Zdeslavovi, který za pomoc při hájení Olomouce proti uherskému králi Bélovi IV. získal území severně od města. Tam založil po roce 1253 další hrad Šternberk, jež se stal moravským centrem rodových statků. Šternberkové se stali jedním z předních šlechtických rodů v zemi.
Český Šternberk byl postaven na strategickém místě na skále jako pevnost, od východu jej chránil příkrý svah spadající do údolí, přístupová cesta byla z opačné strany. V už i tak dost členitém terénu Šternberkové hrad postupně zabezpečili důkladným opevňovacím systémem. Na sever i jih od hradu postavili hluboké příkopy a postupně zdokonalovali opevnění. Ve 14. století přibyla na severu třípatrová hranolová věž spojená s horním předhradím vysokou hradbou. Její úzké střílny byly směrovány většinou k řece.
Doba husitských válek zasáhla i do osudu hradu. Tehdejší majitel hradu i celého panství Petr ze Šternberka byl rozhodným odpůrcem husitů, proti nimž stanul po boku císaře Zikmunda v několika bitvách. Nakonec padl v bitvě pod Vyšehradem roku 1420, což paradoxně zachránilo hrad Šternberk před vypleněním. Vdova po Petrovi ze Šternberka Perchta se totiž přihlásila k programu čtyř pražských artikulů, a tím se jí podařilo odvrátit pozornost husitů od šternberského panství. Hrad byl nakonec pokořen o několik desetiletí později, v roce 1467, poté co se Zdeněk ze Šternberka postavil tehdejšímu "husitskému králi" Jiřímu z Poděbrad.
Hrad byl natolik poškozen, že jeho obnova se protáhla na mnoho let a stavební úpravy výrazně pozměnily původní architektonickou podobu. V souvislosti s úpravami byl zdokonalen obranný systém a postavena například jižní věž.
Přestavby dokončil Jan ze Šternberka a hrad se znovu stal správním střediskem rozsáhlých rodových majetků.
Hluboký otřes panství přinesla třicetiletá válka, kdy byl celý kraj včetně hradu vydrancován. Následná oprava vtiskla raně barokní charakter jak části exteriérů, tak zejména vnitřním prostorám hradu. Tehdejší majitelé se snažili interiéry upravit tak, aby vyhovovaly pohodlnému bydlení. Díky tomu dnešní návštěvník může obdivovat kupříkladu reprezentativní rytířský sál a bohatou štukovou výzdobu, jejímž autorem je italský štukatér Carlo Brentano z Milánska, který na hradě pracoval v 60. letech 17. století.
Poté, co na počátku 18. století vymřela Janem Václavem jedna z větví Šternberků, začal postupný úpadek panství. Hrad byl následně v držení několika rodů, Šternberkové jej získali zpět až v roce 1841. V roce 1949 hrad vyvlastnil stát, současnému majiteli Zdeňku Šternberkovi byl vrácen v restituci roku 1992. Díky tomu jej spravují opět potomci původních zakladatelů.

Zdroj : Moderní obec

Vorige Seite