Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Jindřichohradecko

Zámecký park v Dačicích

zastoupených v mnoha druzích a kultivarech. Zahradně-architektonický záměr plně využívá členitého terénu, svažujícího se od budovy zámku k jihozápadu, a zahrnuje také plochu rybníka s ostrůvkem. Současnou rozlohou 10 ha patří park k menším zámeckým parkům, díky systematické péči však je důstojným reprezentantem zahradní architektury, spojené s venkovským šlechtickým sídlem.
Předpokládá se, že již v 17.století bylo okolí zámku upraveno v duchu tehdejších renesančních zahrad. Park byl zdí oddělen od užitkové zahrady, ke které patřil zahradní domek, dodnes dochovaný. Osázen byl i východní svah pod zahradou, kde podle popisu rostl dokonce chmel. Na vyobrazení Dačic z poloviny 18. století je patrná zahradní úprava okolí zámku ve francouzském stylu s pravidelnými záhony, stříhanými keři, kamennými vázami a altány. Park doznal zásadní změny až s příchodem Karla Dalberga (1792 - 1859), který pověřil v roce 1817 zámeckého hejtmana z rakouského Laxenburgu Michaela Riedla vypracováním návrhu na založení parku v anglickém stylu. Intenzivní práce při dláždění břehů, budování cest a mostků a výsadbě zeleně vedl zahradník Johann Flieder (+ 1841). Z té doby pocházejí některé skupiny borovic vejmutovek, dubů, lip, smrků a olší. Odborná úroveň zámeckého zahradnictví byla v 19. století pozoruhodná. Pod vedením Maxmiliána Freye (1804 - 1886) se zde věnovali šlechtění odolných odrůd ovoce - ovocné stromy byly potom vysazovány podél cest na dačickém panství a bezplatně také v zahradách poddaných. Katalog výpěstků vyšel dokonce tiskem - nabízel stovky odrůd jabloní, hrušní, meruněk, broskvoní, ale i zeleniny (např. chřestu) a květin. Některé nově vyšlechtěné odrůdy byly pojmenovány podle členů rodiny Dalbergů. Za Karlova syna Friedricha Ferdinanda Dalberga (1822 - 1908), jehož největší zálibou byla ornitologie, bylo v parku vysázeno mnoho keřových skupin, které poskytovaly útočiště a potravu ptactvu. V roce 1911 nastoupil jako zahradník Adolf Osolsobě, který se pak staral o park několik desítek let. Podle dochovaných fotografií z roku 1920 byl park ve velmi dobrém stavu. K zajímavým vzrostlým exemplářům stromů, které se dnes již v parku nenacházejí, patřil jerlín japonský před zámkem, borovice limba, topol černý, lípa stříbrná a smrk orientální.
Za Dalbergů byl v parku vybudován empírový skleník, kaplička, několik altánků, tzv.norská chaloupka, přístaviště pro loďku, tenisový kurt, kuželna a střelnice. Kromě kapličky se však nic z toho nedochovalo. Po zestátnění dačického velkostatku v roce 1945 byla užitková zahrada přidělena komunálnímu podniku, ve správě státního zámku zůstal park o rozloze 10 ha. V 60. letech 20. století proběhla rekonstrukce parku podle projektu vypracovaného odborníky katedry okrasného sadovnictví a krajinářství Vysoké školy zemědělské v Lednici. Průvodní zpráva k projektu konstatovala značné zanedbání odborné péče o park a jeho znehodnocení množstvím vzrostlých náletů, které poškodily stromové patro a zúžily průhledy parkem. Nejdůležitějším úkolem rekonstrukce tedy byla asanace těchto porostů, obnovení průhledů a úprava cest. Další plán dosadby je průběžně realizován od r.1994, dosud bylo vysázeno téměř 300 stromků. V současnosti roste v zámeckém parku celkem 1144 stromů v 60 druzích.

Zdroj : Zámek Dačice

Zpět na předchozí stránku