Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

San Marino

Republika na hoře

Česka, kteří tehdy hromadně navštěvovali Itálii. Češi se však změnili - pocit ?být na Západě? už pro našince není vzácný a s tím došlo i k úpadku zájmu o pobyty na Apeninském poloostrově. San Marino však stále zůstává místem pravidelných zastávek zájezdů a na turisty je výborně připraveno. Vedle vydávání poštovních známek je to totiž právě turismus, co plní státní kasu. Zájmu o turisty odpovídá také prvotřídní upravenost budov a prostranství, čímž se místo vymyká jisté uprášenosti okolní střední Itálie. K tomu přistupuje i výborná vybavenost od množství hotelů a penzionů až po útulné kavárničky, pizzerie a restaurace, které najdete téměř na každém kroku. San Marino je podobně jako Monako známo také díky pořádání závodů formule 1 ve zdejších úzkých uličkách a pekelných stoupáních.
Italské pouto
Republiku San Marino můžeme považovat za státní hybrid. Pravda, je sice plně samostatným svrchovaným státem, nicméně má velmi úzké vazby s Itálií. Život spjatý s bývalou koloniální velmocí provází ministát už od jeho vzniku ve středověku. Prvopočátky San Marina byly položeny v roce 301. Dalmatský kameník Marino zde založil křesťanský klášter. Císařské edikty římské říše nařizovaly přísně trestat všechny křesťany. Proto se Marin před pronásledováním uchýlil spolu se svými druhy do neprostupných končin na hoře Monte Titano a 3. září roku 301 zde založil křesťanskou komunitu. Nový klášterní komplex se později i s nejbližším okolím osamostatnil a roku 754 získal nezávislost jako církevní enkláva. V roce 1253 se San Marino stalo republikou a v roce 1600 jako první státní útvar mělo svou ústavu, která stvrzovala republikovou samostatnost. O svobodu přišli obyvatelé pouze v letech 1739 až 1740, kdy zemi okupoval rozpínající se stát Vatikán. Itálie drží nad San Marinem ochrannou ruku od roku 1862. Samotnému státu dominuje středověký hrad Domus Comunis Magna, jehož interiér byl později secesně přestavěn. Hrad a jemu přilehlé budovy slouží státní administrativě čítající pouze několik desítek osob. I hradní stráž má jen několik členů. Zdvojenou hlavu státu zde představují kapitáni-regenti, kteří za velké parády nastupují do svého úřadu dvakrát do roka. Od počátku republiky bylo nejvyšším orgánem Arengo, shromáždění všech mužů - hlav rodin. Tento orgán stojí také za vznikem ústavy, která vytvořila vedle Arenga i pružnější, menší a stálý orgán - šedesátičlennou Velkou a generální radu, ze které vznikl moderní parlament. Dnes je politický život San Marina rušný a plnokrevný. Působí zde šest politických stran. Náměstíčko v okolí hradu Domus Comunis Magna tvoří nejen centrum stejnojmenného města, ale i celého státu. Malé historické centrum města San Marino je ohraničeno hradbami, jimž vévodí krásná vstupní brána do města Porta S. Francesco. Byla postavena v roce 1451 a uzavírala několikaletou stavbu městských hradeb. Honosná brána je hlavním vstupem do centra města a vyjma krkolomných starých schodišť, která využívají místní, je jediným místem, kudy se lze dostat na nejvyšší místo republiky - k hradu. Pod náporem turistů se z ní stal nejfotografovanější bod San Marina. Nad bránou najdete i chrám téhož jména z 18. století, ve kterém se lze obdivovat mimo jiné i Tizianovým obrazům. Velice příjemné je také procházet se působivými uličkami obklopenými hradbami a baštami a zákoutími města, jehož krámky se suvenýry jsou přesně šité na míru turistům.
Daňový a nákupní ráj
Kromě již zmíněných závodů formule 1 je San Marino podobně jako Monako rájem nákupů a daní. Pouze s tím rozdílem, že zde se daně platí, ale jsou mnohem nižší než v okolní Itálii. Není tedy divu, že počet obyvatel tu stále roste. Bohatší Italové se stěhují do jedné z devíti obcí, které stále více dostávají městský ráz. Všechna městečka leží na úpatí hory Monte Titano. Serravalle, největší z nich, obývá již přes osm tisíc lidí, tedy plná třetina všech obyvatel San Marina.

Zdroj : Nedělní svět

Zpět na předchozí stránku