Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Jeseník

Jeskyně na Špičáku

šmouhovitém krystalickém vápenci tzv. supíkovickém mramoru. Podle puklin docházelo ke krasovým procesům, jejichž výsledkem je soustava nízkých puklinovitých chodeb o délce asi 400m. Prostory byly rozšiřovány do tvaru oválných v řezu.
Kdysi bohatá krápníková výzdoba, byla již před staletím zničena četnými návštěvníky. Jeskyně je známá již od roku 1430. Na stěnách jsou hojné staré nápisy s letopočty, s nichž nejstarší pochází z roku 1545. Jeskyně byly vyhledávaným úkrytem. Největší prostorou jeskyní je tzv. Ripperův sál.
Jeskynní systém je tvořen soustavou horizontálních chodeb ve dvou úrovních, spodní je trvale zatopená. K nejcharakterističtějším znakům patří výrazné chodby se srdcovitým profilem, které spolu s hlavní chodbou vytvářejí pravý labyrint.
Krápníková výzdoba, která vznikala tisíce let, vzala za své. Z původní krápníkové výzdoby se podařilo zachránit pouze několik exemplářů , které jsou vystaveny v největší prostoře jeskyně. "Vyloupení" prostor jeskyně možná bylo příčinou, proč jeskyně upadla během 17. a 18. století téměř v zapomnění. Teprve v letech 1884 - 1885 byla jeskyně primitivně zpřístupněna Sudetoněmeckým horským spolkem. Tehdy vcházely skupinky návštěvníků do jeskyně také v doprovodu průvodce, ale s karbidovými lampami. V letech 1954 - 1955 byla jeskyně elektricky osvětlena a opatřena novým východem, proraženým do opuštěného vápencového lomu. V květnu 1955 byla slavnostně zpřístupněna veřejnosti. Jeskyně Na Špičáku je bezbariérová. Díky svému horizontálnímu uspořádání chodeb a vhodnému umístění v terénu je od roku 1994 přístupná i těžce tělesně postiženým. V jeskyni zimují létající savci - netopýři.

Zdroj : Bez bariér

Zpět na předchozí stránku