Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Nejmenší město v Čechách

Rabštejn nad Střelou - velká romantika v nejmenším městě

si meandrovitě prodírá cestu hlubokým kaňonem, působí jako městečko z romantické pohádky. A pohádkou je také vyprávěn jeho vznik.
Kdysi prý se král se svou družinou při lovu ocitl v pustých hvozdech v údolí řeky Střely. Když už lov končil, nad hlava-
mi přítomných pánů se objevil veliký havran. Lovci havrana ihned zasáhli a pták klesl mrtev k zemi. Jeden z pánů si všiml, že se v havranově zobáku blýská krásný prsten s drahokamy.
Prsten spatřil cizinec v králově družině a směle králi řekl: "Ukaž mi ten prsten, králi. Naše rodina měla podobný prsten, který vždy držel nejstarší člen rodu. Ten prsten měl kouzelnou moc, avšak nedávno se nám ztratil." Král mu prsten ukázal a cizinec pokračoval: "Ano, poznávám prsten svého rodu. Prosím, vrať mi ho, králi!" Král nad vyprávěním užasle pokyvoval hlavou, ale nechtěl se prstenu vzdát tak snadno. "Jsi velmi smělý, cizinče! Vrátím ti ten prsten, ale musíš dokázat, že jsi mluvil pravdu. Ukáže-li se, že si lhal, dám tě po právu soudit a živý ze žaláře nevyjdeš." Cizinec se jen usmál, navlékl si prsten a několikrát s ním na prstě otočil. Obloha, do té doby jasně modrá, se zčistajasna zatáhla a spustila se taková bouře, až se lovci rozutekli hledat skrýš. Cizinec však opět otočil prstenem a vše bylo jako dříve. Jen na skále nyní zářil novotou nádherný rozlehlý hrad, jakých v té době moc nebylo. Vskutku přebohatý dar neznámého cizince českému králi. Na paměť té události přikázal král dát novému hradu jméno Havraní kámen. A protože se tu tehdy mluvilo více německy než česky, začalo se hradu říkat Rabenstein, zkráceně Rabštejn.
Jak město k titulu přišlo
První písemná zmínka ale pochází až z třináctého století, kdy byl v majetku Milhosticů. Ve 20. letech 14. století získal rabštejnský statek Oldřich Pluh, který patřil k předním rádcům Jana Lucemburského. Ten zpustlý hrádek přebudoval na významné šlechtické sídlo a založil u něj městečko obklopené hradbami a vymohl pro ně městské právo. (To mu zůstalo doposud, a tak je Rabštejn se svými dvaceti stálými obyvateli nejmenším městem ČR a Evropy.) V rodu Pluhů Rabštejn ale dlouho nezůstal, neboť Oldřichovi synové se roku 1357 z neznámé příčiny postavili proti císaři Karlu IV., a ten povolal proti Rabštejnu vojsko. Bratři se králi vzdali a rabštejnský hrad mu za 3000 kop grošů míšeňských prodali. Karel IV. na Rabštejně rád pobýval, v roce 1375 udělil městečku právo vybírat clo na významné obchodní cestě. Po husitských válkách se střídali majitelé panství jako na běžícím pásu. Do stavební historie města se zapsali až Pöttingové (1665 - 1714). Postavili dřevěný městský špitál, loretánskou kapli, klášter servitů a barokní zámek. Poslední majitelé - rod Lažanských, zkrášlili Rabštejn řadou barokních sochařských děl stejně jako své další město - Manětín. Na jižní straně zámeckého areálu byl také v letech 1766 - 1767 zřejmě podle návrhu architekta Anselma Luraga postaven kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nový kostel se stal po zrušení kláštera servitů v roce 1767 kostelem farním. Původní rabštejnský farní kostel sv. Matouše, který stával mezi dnešním kostelem a zámkem, byl roku 1787 zbořen. Význam Rabštejna však postupně klesal. Vzdálenost od centra panství i stísněný prostor bránily rozvoji průmyslu i další zástavby. Městečko si tak zachovalo svůj zemědělský charakter až do období druhé světové války.
Vzhledem k převaze německého obyvatelstva se Rabštejn stal v roce 1938 součástí Sudet a musela odejít část místní české menšiny. S ní opustily město i poslední dvě židovské rodiny a zakončily tak téměř 300 let dlouhou historii rabštejnské židovské komunity. Válka na vzhledu městečka nezanechala velké stopy, ale ovlivnila život jeho obyvatel. Po odsunu již nebyl Rabštejn nikdy dosídlen, počet obyvatel dosahoval pouhé pětiny předválečného stavu. Rabštejn se i nadále vylidňoval a ztratil tak své postavení samostatné obce. Městečko se přeměnilo v rekreační sídlo a administrativně spadá pod nedaleký Manětín.
Po Havraním kameni není už stopa
Procházku po městě je nejlepší začít v horní části města, u zbytků gotického hradu a ne něj navazujícího městského opevnění z druhé poloviny 15. století. Zřetelné jsou pozůstatky dvou věží a část zdi s konzolami arkýře. Rovněž se zachovala zřícenina půlkruhovitě vypjatého předbraní, které bylo součástí Dolní brány. V sousedství hradu (na základech původního hradu) stojí bývalý klášter servitů z druhé poloviny 17. století. Dlouhá patrová budova s mansardovou střechou byla realizována podle projektu T. Pincettiho a po zrušení kláštera připadla vrchnosti, která do ní v druhé polovině 19. století umístila školu a faru. Do loňského roku klášter sloužil jako hotel (U Mnicha), nyní je uzavřen.
Jen pár kroků od kláštera stojí kostel Panny Marie Sedmibolestné, k jehož východnímu průčelí vede půlkruhové kamenné schodiště, které umocňuje monumentalitu stavby. Kostel postavený v letech 1766 - 1768 podle projektu Anselma Luraga byl se svými sedmi oltáři cílem řady poutí z okolí. Dnes je kostel v rekonstrukci a jeho vnitřek je se svými barokními náhrobky i obrazy návštěvníkům skryt.
Vydáme-li ale se po zmíněných schodech od kostela dolů, po pravé straně se vynoří rabštejnský zámek. V 18. století ho z renesanční podoby nechal do nynější barokní přestavět František Karel Pötting. Zámek je nyní v soukromém vlastnictví, a tak nezbývá, než si skrz mříže kovové brány prohlédnout zahradu, z níž pod střídmé průčelí třípatrové podélné budovy vybíhá dvouramenné schodiště. (V patře je velký sál s malovaným stropem ilustrujícím příběhy z rakouských dějin, doplněn rodovými znaky a trofejemi, v přízemí zachovány sály sklenuté v jeden mohutný sloup, nesoucí renesanční hřebínkovou klenbu.)
Město s jednou ulicí
Městečko samotné je tvořeno vlastně jen jednou ulicí, která vede od hradu k malému náměstí a dále strmě padá k mostu přes řeku Střelu. Cesta je lemována staletými lípami a sochami světců: sv. Vavřince, sv. Barbory, socha Krista "Ecce homo" , smírčí kříž z 16. století a morový kříž ze 17. století. I na tak malém úseku ovšem nalezneme řadu architektonických památek. Zástavba se vyznačuje kontrastem mohutných kamenných staveb a drobných dřevěných domků, jejichž chudobu často zmiňují historické prameny. Rabštejn, jenž leží na tzv. jazykovém rozhraní (území, kde se mísilo české a německé etnikum), je také stavebně charakterizován výskytem lidové architektury jak roubené, tak hrázděné. Zachovalo se několik hospodářských usedlostí, pastouška a bývalý špitál. Ten má roubené přízemí a hrázděné patro.
Sejdeme-li z kopce, přes řeku nás převede kamenný most. Tvrdí se o něm, že je starší než pražský most Karlův, pravděpodobně byl postaven za Oldřicha Pluha z Rabštejna, v letech 1335 - 1340. Vedla přes něj zemská stezka z Chebu na Loket, Žlutice, Rakovník a Prahu. Most je z hrubozrnného pískovce (dolní část mostu je z hladce opracovaných kvádrů) i neopracovaného lomového kamene (horní část mostu) a břidlice, horní část parapetní zídky je kryta žulovými deskami. Pilíř je opatřen ledolamem. Socha sv. Jana Nepomuckého, která na mostě původně stála, byla přenesena na nedalekou skálu.
Malebné okolí
Blízkým okolím Rabštejna vede naučná stezka, dlouhá asi 8 kilometrů. Na její trase jsou další stavby lidové architektury, bunkry (střelecké sruby) z období II. světové války a překrásné výhledy na zámek a na město. Při březích řeky pomalu
zarůstají lomy na břidlici, jejíž kvalita bývala pověstná. Používala se jako střešní krytina a najdeme ji na tak významných stavbách, jako je hrad Karlštejn, Chrám sv. Víta a Prašná brána v Praze, brána v Rakovníku nebo zámek v Manětíně. Jedno ze zastavení naučné stezky je na překrásném skalním výběžku. Stojí tu dřevěný kříž, tzv. pomník věrnému zvířeti. Váže se k němu legenda: Za tmy a husté mlhy odmítl hraběti Lažanskému poslušnost jeho jinak věrný kůň. Hraběti nezbylo nic jiného, než zde vyčkat do rozednění. Když procitl, spatřil u nohou propast. Za záchranu života dal pak postavit zvířeti dřevěný kříž.
Naučná stezka nás malebným údolím řeky doprovodí opět do města, k židovskému hřbitovu. Údajně byl založen roku 1654, zachované náhrobky jsou ale mladší, z 18. století.

Zdroj : iHNed

Zpět na předchozí stránku