Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Rusko

Moskva - město, které nikdy nespí

Resource Consulting je Moskva třetím nejdražším městem světa. Je také bezkonkurenčně nejbohatším městem Ruské federace. Hrubý domácí produkt na hlavu zde dosahuje dvaceti tisíc dolarů. Průměr za celé Rusko je osm tisíc, jsou však i regiony, kde se zmíněný ukazatel pohybuje kolem jednoho tisíce dolarů na osobu za rok.

Moskva je podle mínění řady cizinců v jistém slova smyslu peklo: provoz na šestiproudých bulvárech v centru města nikdy neutichá, často navíc postrádá jakákoli pravidla, bouračky jsou na denním pořádku. Mezi auty se ve značném počtu vyskytují exkluzivní značky jako Lamborghini, Masserati a Porsche (posledně jmenované mají v oblibě především mladí a ne "tak movití" byznysmeni). Ruské vlajkové vozy - Volha a Žiguli - jsou v menšině.

Restaurace - bez ohledu na cenu jídla a pití - jsou nacpané v každou denní i noční dobu. Stejně tak je na ulicích vždy více lidí, než je příjemné.

Cizinci a ostatní. Cizinci žijící v Moskvě si stěžují, že je zde draho. A mají pravdu. Zřejmě nikde na světě neexistují několikapatrové obchodní domy Fouchon s jídlem, kde jsou ceny uvedeny výhradně v eurech. Výběr je široký, ceny vysoké. Prodavačky mluví perfektně anglicky a místní ochranka stojí u vchodu v livreji, takže vypadá, jako kdyby utekla z románu Pelhama G. Woodhause o komorníku Jeevesovi. Fronty se zde rozhodně nestojí, na nezájem si však obchodníci nestěžují. Marmelády po deseti eurech i sýry v hodnotě pěti eur za deset deka jdou na odbyt. Zboží je většinou ze zahraničí, dováží se vždy to nejlepší z každé země.

Nestěžují si ani majitelé slavné sítě lahůdek - Elyseevskij. Ceny jsou zde sice v rublech, ale také vysoké. V nabídce však nechybí dva druhy červeného kaviáru a tři druhy černého. Zde naopak vsadili na ruské zboží: nápis Made in Russia je v tomto obchodě - na rozdíl od mnoha jiných míst v Rusku - značkou kvality.

Prázdnotou netrpí ani prodejny značkových oděvů a bot. Rusové si vždy potrpěli na viditelné známky bohatství, takže nepřekvapí, že hlavní ulice v centru Moskvy zabírá jeden luxusní butik vedle druhého. Obří obchody značky Versace vedle stejně velké prodejny spodního prádla Dolce Gabbana na hlavní ulici - Tverské - nabízejí poslední novinky z pařížských a milánských módních veletrhů. Značnou rekonstrukcí prošel i hlavní obchodní dům Moskvy na Rudém náměstí - GUM. Kdysi slavná a posléze v komunistické minulosti zchátralá budova opět září novotou (kromě nového nátěru byly dostavěny jezdící schody a prosklené atrium). Nabídka je takřka nepřeberná. Obchodníci lákají na slevy stejně jako všude na světě. Tady se ale zlevňují hlavně diamanty a kožichy.

Další obchody se opravují, generální rekonstrukcí prochází i další známý obchodní dům - CUM. Už teď ale v obchodním domě, jehož fasádu pokrývá lešení, exceluje jedna světová značka vedle druhé. Všechny ovšem opět z ranku Top Ten.

"Zájemců je dost," tvrdí prodavačka luxusního klenotnictví Irina. Obchod, který leží příhodně vedle Rudého náměstí, nabízí kromě šperků (výhradně z Itálie či Německa) i technické novinky. Mobilní telefony vykládané diamanty, jejichž cena začíná na deseti tisících eur. Kupuje se všechno, mezi kupci převažují místní. Na cizince se zde již dlouho nepohlíží jako na boháče a oni si tak (alespoň podle vlastních slov) rozhodně nepřipadají. Naopak - i pro zahraniční zaměstnance bank, kteří se každopádně mohou pochlubit slušným platem, jsou nejdražší ruské obchody v podstatě nedostupné.

Jiné ceny pro domácí. Ten, kdo je ochoten vyrazit i mimo hlavní ulice a náměstí, se však ocitne v "normálním" světě, kde si lze užít i s "normálním" platem, který zrovna nekončí šesti nulami. Levné obchody jsou hlavně v podzemí - řada podchodů pod hlavními silničními tahy v centru Moskvy, kde délka každého z nich dosahuje minimálně dvou set metrů, nabízí širokou škálu zboží. Značky i vzhled jsou podobné jako v obchodech nahoře - v tomto případě se však jedná výhradně o padělky. Kdo to nepozná na první pohled, tomu poradí cena, která je o několik řádů nižší. A také je vždy uvedena v rublech (jeden rubl odpovídá jedné koruně).

Luxusní jídlo rovněž není jen záležitostí exkluzivních obchodů - stejný kaviár je běžně dostupný na všech trzích. Opět za výrazně nižší cenu.

Pro cizince však může být problém se ve městě překypujícím chaosem a dopravní zácpou zorientovat. K pohodě nepřispívá ani nevalná pověst, kterou má Moskva v otázce bezpečnosti na ulicích, a tak zahraniční pracovníci (tedy především ze západních zemí) raději zůstávají mezi svými. Moskva je rozkastovaná, zahraniční pracovníci mají "své" restaurace, bohatí Rusové taky. Zase jiné.

Moskva nezapomíná na Moskvany. Ceny energie - elektřiny, plynu a tepla - jsou dotovány, regulovaný nájem se stále pohybuje spíše ve stovkách než v tisících korun. Benzin stojí o polovinu méně než v ČR. Jízda ve veřejných dopravních prostředcích a příměstských vlacích je pro důchodce zdarma, všichni pak mohou bezplatně telefonovat v rámci Moskvy. Tedy až na hosty bydlící v hotelech. Tam ovšem cenu hovoru určuje poplatek hotelu.

Za výdělkem. Důvodem, proč Moskva přitahuje čím dál více lidí, však nejsou ani tak luxusní obchody a restaurace, případně nekonečný výběr zboží ve všech cenových kategoriích. Hlavním lákadlem je možnost výdělku. Příležitostí je zde stále více než dost a pro všechny. Počínaje ukrajinskou uklízečkou a konče americkým byznysmenem.

Pro obyvatele zemí bývalého Sovětského svazu, kterým se ekonomicky nedaří zrovna nejlépe, je Moskva vysněným rájem. Oproti minulosti však musejí získat pracovní povolení a vízum, což nebývá nejjednodušší. Ani tak nepřekvapuje, že i zde na stavbách pracují velmi často Ukrajinci (stejně jako v Česku). Výdělek přes tisíc dolarů měsíčně bohatě stačí na obživu v Moskvě i na zabezpečení rodiny na Ukrajině.

Trhu s ovocem pak (stejně jako za komunismu) dominují pěstitelé z Gruzie, Ázerbájdžánu a Arménie. I tady výdělek není zrovna malý - alespoň soudě podle cen. Kilo třešní stojí tři sta, granátové jablko (jedno) pak člověk po mírném smlouvání pořídí za "pouhých" sto padesát rublů. Příjmy trhovců se pohybují v rámci tisíců dolarů, každý z nich pak jako "přidruženou" službu nabízí i směnu valut za ruble. Dolary se jim budou doma hodit víc než ruble.

Podnikatelé a spekulanti míří do Moskvy za miliony. A každý si svůj kus trhu ve dvanáctimilionové megapoli stále ještě dokáže najít. České i světové firmy se v Moskvě snaží proniknout především na trh s finančními službami a s nemovitostmi. Právě zde jsou výdělky nejvyšší. A ve srovnání se snahou proniknout na trh ropy a zemního plynu i relativně bezpečné - alespoň z politického hlediska.

Česká finanční skupina PPF zde například rozjela splátkovou společnost Home Credit. Brněnská společnost Alta zde zastupuje zájmy řady českých průmyslových podniků a uzavírá kontrakty v řádech stovek milionů dolarů.

V Moskvě prakticky nechybí zastoupení žádné významnější světové společnosti, banky či právní kanceláře.

Investory neodrazuje ani poměrně vysoká míra vlivu státu na podnikání (jak ostatně ukázala nedávná aféra Jukos), ani rozbujelá korupce. Na obojí v poslední zprávě upozorňovala i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), podle níž je korupce a státní ingerence brzdou ekonomického růstu. Podle některých průzkumů se až pětasedmdesát procent firem v Rusku obává nejednoznačného výkladu zákonů a šedesát pět procent nevěří, že by v případném soudním sporu obhájily svá majetková práva.

"Bezpečnostní služby, státní zástupci a policie zůstávají vysoce zpolitizovaní a bývají často nasazeni proti podnikatelům, kteří jsou v konfliktu s federálními či regionálními úřady," uvedla OECD ve zprávě o Rusku.

Kdo se však nezaměřuje přímo na strategické suroviny a nesnaží se alespoň veřejně vystupovat proti prezidentu Vladimiru Putinovi, o vlivu státu příliš neví.

S korupcí se však setkal každý. Ta začíná na místních úrovních a úplatek se pohybuje kolem deseti procent celkové ceny projektů. V případě stamilionových akcí jsou úředníci ochotni i slevit, pod sto tisíc dolarů jdou však málokdy. "Potřebovali jsme stavební povolení, máme na výběr - buď můžeme čekat půl roku na nejistý výsledek, nebo zaplatit a získat "papír" okamžitě," uvedl jeden z českých podnikatelů, který si rozhodně nepřál být v této souvislosti jmenován. Asi proto, že si stále není jist, jestli má zaplatit, nebo ne.

Zdroj : iHNed

Zpět na předchozí stránku