Travelling, Accommodation, Holiday, Free time

Previous page

Portugalská Évora

Běloskvoucí město jako muzeum pod širým nebem

nekonečné moře bílých domů. Jediné místo, kam lze uniknout před žhnoucím sluncem, jsou stromy korkového dubu, kterých se zde na jihu nachází nepřeberné množství. Évora je dnes téměř padesátitisícové správní město v centrální části jihoportugalské provincie Alentejo, přibližně uprostřed cesty mezi metropolí Lisabonem a španělskými hranicemi. Évora je přezdívána jako "muzeum pod širým nebem". Její starodávné chrámy chráněné hradbami i celkový ráz města byly hlavními důvody, proč ji v roce 1986 UNESCO zařadilo mezi chráněná kulturní dědictví světa.
Antická jatka
Prvopočátky Évory sahají hluboko do antických dob. Asi v 7. století před Kristem ovládali Pyrenejský poloostrov velcí římští vládcové. Při příchodu do dnešního Alenteja si dobře uvědomovali úrodný potenciál oblasti a založili tu jednu z mnoha římských osad. Příznivé klima a obilný ráj předurčil Évoře dlouhověkost. Římané do chudého kraje přinesli nové technologie. Dnes je připomíná mohutný akvadukt "Stříbrná voda", jenž zásoboval město životadárným živlem. Hlavní antická památka leží na náměstí Largo Conde Vila Flor - je to Dianin chrám z 1. století, jehož 14 žulových korintských sloupů se tyčí uprostřed náměstí. V minulosti byl chrám centrem Évory, později sloužil například jako zvířecí jatka. Zrestaurován byl až v roce 1870, kdy se opět stal kulturní památkou. Starodávný kolorit umocňuje prázdnota v ulicích. Z restaurace naproti chrámu, kde usedáme, máme krásný výhled na celé město. Naskýtá se tu unikátní pohled na jednolitost Évory. Tu tvoří bílá barva fasád domů, žádný výškový dům, žádné mrakodrapy. Jediné, co převyšuje ostatní střechy, jsou kostely a chrámy.
Město studentů
Největším chrámem Évory je katedrála Sé. Byla vystavěna v době, kdy město zažívalo největší rozkvět. Od 14. století portugalští králové sídlili mnohem častěji v Évoře než v Lisabonu. Ta po následující dvě století využívala statutu královského města. Z konce středověku také pochází valná většina zdejších historických památek, které jsou zářnými ukázkami dochované gotiky manuelského stylu. V době královského rozkvětu se z Évory stalo kromě kulturního centra i univerzitní město. V 16. století zde byla založena jezuitská kolej Colégio do Espírito Santo, která v roce 1556 otevřela jednu z nejstarších univerzit v Portugalsku Antiqua Univerzidade. Vzkvétající vzdělanost tu však ukončil rok 1759, kdy došlo k vyhnání jezuitů. V útrobách současné évorské univerzity se dochovala původní křížová chodba a zajímavé azulejos. Tato modrá keramika je typická pro celé Portugalsko a vyzdoben je jí snad každý portugalský dům. Évoru objevujeme právě v době, kdy se zde konají slavnosti čerstvých absolventů. Na jednu jsme pozváni našimi portugalskými přáteli. Celá kaple je v obležení studentů, kteří přes ruku drží speciální plášť plný různých nášivek a odznáčků. Až zde se nám dostává vysvětlení, díky němuž pochopíme, proč se po celém Portugalsku prodávají odznaky snad na každém rohu. Sbírání odznaků je vášeň všech Portugalců. Studenti v Évoře jsou proslaveni tím, že studium zahajují s prázdným pláštěm, který během pobytu na škole musejí zaplnit. Vzniká tím unikátní a nezapomenutelná památka nejenom na dobu studií.
Jak do Portugalska
Letadlem
Do portugalského Lisabonu létají běžné linky přímo z Prahy několikrát týdně. Je možné zkombinovat letadlo s autobusem: nízkonákladový let z Prahy do Madridu a odtud dálkovými autobusy do Lisabonu. Z Madridu je možné využít služeb Eurolines, která spojuje španělské hlavní město s Évorou.
Autobusem
Nejvýhodnější spojení představuje pravidelná linka z Prahy do Madridu a odtud dálkovými autobusy do Lisabonu, popřípadě rovnou do Évory. Délka cesty je přibližně 3000 kilometrů.
Autem
Při dopravě autem je potřeba počítat s dlouhou cestou, ale také dálničními poplatky ve Švýcarsku, Itálii, Francii a Španělsku, které mohou cestu na jihozápad Evropy řádně prodražit. Ideální trasa vede přes Mnichov, Ženevu, Lyon, Avignon, Barcelonu, Madrid, Badejoz a některým z jižních hraničních přechodů do Évory.

Zdroj : Nedělní svět

Previous page