Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

San Marino

Nejstarší republika na světě

okupující vrcholek hory nejkrásnější.
Davy turistů konečně prořídnou, z městských hradeb zmizí kýčovité stánky s archy poštovních známek a více či méně povedenými kopiemi středověkých předmětů. Pak se stačí jen posadit na některý ze skalních útesů, vychutnat si fascinující výhled na nitky cest, miniaturní vesničky a kostičky polí, které se rozprostírají hluboko pod vámi a nenápadně tmavnou spolu se zapadajícím sluncem. Stmívání v San Marinu není výjimečně ve znamení hystericky barevných červánků a prvoplánového sentimentu, okouzlí vás méně okázalou a provařenou, ale o to působivější, romantikou. Když potom zmizí za dalekým obzorem i poslední paprsky slunce a před vámi se majestátně tyčí už jen stíny sanmarinských věží, rázem pochopíte, proč se první San Mariňané před osmnácti stoletími uchýlili právě sem.
Hrdé San Marino
Vznik San Marina je opředen pavučinou legend a zkazek, ale místní jsou skálopevně přesvědčeni, že zakladatelem nejstarší republiky na světě byl na konci třetího století našeho letopočtu kameník Marino. Ten se se svým společníkem Leem a malou skupinou přívrženců uchýlil na vrchol hory Mount Titano, aby unikli pronásledování, kterému křesťany vystavoval římský císař Dioklecián. Křesťanská komunita okamžitě začala s budováním kláštera, farního kostela a opevnění. Marinus a Leo byli ještě za svého života prohlášeni za svaté a stáli v čele náboženské obce, která se pyšnila na svou dobu nebývale demokratickým a pokrokovým upořádáním.
Ve třináctém století se potom demokratické principy San Marina ještě rozvinuly a vznikla Nejvznešenější republika San Marino (tento název se mimochodem používá i dnes). Původní shromáždění hlav klanů bylo nahrazeno uspořádáním shromáždění všeho lidu, které zvolilo dva konzuly. Ti se ve svém vládnutí střídali po půl roce a tento systém se udržel až do dneška.
San Marino si v průběhu celé historie zachovávalo svou nezávislost a úspěšně odolávalo všem nájezdům a pokusům o ovládnutí. Jen dvakrát byla Nejvznešenější republika na několik měsíců obsazena ozbrojenými silami (v roce 1503 a 1739), ale vždycky dokázala získat zpátky svou svobodu a vrátit se ke svému osvědčenému způsobu správy. Pokusů o ovládnutí San Marina se samozřejmě uskutečnilo mnohem více, ale všechny skončily dost chabě. Domorodci například dodnes slaví 4. červen, kdy v roce 1542 vyslal papež pět set vojáků ze své armády, aby překvapili pyšné město na vrcholku Mount Titana ze zálohy a dobyli ho. Jenže vojáci podcenili zrádnost terénu a v noci zabloudili v roklích hory a s hanbou se museli vrátit zpátky. Od patnáctého století se rozloha skalnaté země nezměnila a činí stále jedenašedesát čtverečních kilometrů, což dělá ze San Marina nejmenší republiku na světě.
Navíc si místní obyvatelé velmi zakládají na své hrdosti a cti, kterou mimo jiné ověřili i na konci 18. století. Tehdy Napoleon, který se San Marinem udržoval velmi přátelské vztahy, nabídl miniaturní republice, že jí zajistí rozšíření území a přístup k moři, který pro ni byl z ekonomického hlediska samozřejmě velmi výhodný. Správa San Marina poděkovala za velkorysý dárek, ale rozhodně ho odmítla: "Máme všechno, co potřebujeme a nemáme zapotřebí utiskovat nikoho dalšího. Děkujeme, ale stačí, když zůstaneme přáteli," nechal se prý slyšet tehdejší regent.
Zachovalý středověký ráz
Ačkoli San Marino čítá celkem devět obcí, samozřejmě největším turistickým lákadlem a srdcem republiky je stejnojmenné hlavní město, které se rozkládá na západním strmém svahu hory Mount Titano. Specifická poloha San Marina nabízí v podstatě pouze tři možnosti, jak dosáhnout bran města: buďto přecpanými autobusy, vlastním autem (které potom odstavíte na drahých parkovištích), anebo lanovkou, která šplhá podél srázu až na hřeben skalnaté hory. Ať už zvolíte jakoukoli z těchto možností, po cestě můžete obdivovat dramatické serpentiny, které se vinou až k městským hradbám.
Jakmile vejdete do citadely sevřené pevným prstencem trojitých hradeb, pohltí vás pulsující (a přes den bohužel značně turistická) atmosféra města. Ačkoli domy v křivolakých uličkách samozřejmě v průběhu století procházely přestavbami a rekonstrukcemi, většina oprav byla provedena natolik citlivě, že středověký dojem není rušen.
Pevnost La Rocca
Svou prohlídku můžete začít návštěvou uznávané dominanty San Marina. Tou jsou tři monumentální pevnosti spojené cimbuřím. První z nich byla postavená v jedenáctém století a místní jí říkají La Rocca nebo Guaita. Původně měla pevnost sloužit pouze jako útočiště při krizových situacích, jako by bylo například napadení státu, ale později se některé z jejích kobek začaly používat coby vězení. Procházkou po kamenném cimbuří, které spojuje první z pevností s její sousedkou, během níž si můžete do sytosti vychutnat dech beroucí výhled do širokého okolí, se dostanete k druhé pevnosti připomínající spíš pohádkový hrad. Ta se jmenuje Cesta a díky tomu, že ji San Mariňané postavili na skalním ostrohu ve výšce 756 metrů, představuje současně nejvyšší bod této pozoruhodné republiky.
Pevnost Cesta
Ačkoli je Cesta o dvě století mladší než La Rocca, stejně jako ona má pětiúhelníkový tvar a zrovna tak sloužila i ona jako vězení. Konečně většina turistů si dodnes může ukroutit hlavu nad tím, kolik vězeňských prostor měla tato maličká a veskrze demokratická republika k dispozici. V místnostech, které původně sloužily coby strážnice, je dnes umístěno muzeum historických zbraní a můžete si v něm prohlédnout vskutku pozoruhodné exponáty. Jestliže ve vás koluje jen trochu bojovné krve, přijdete si na své u fascinující sbírky čítající víc než pět set kusů. Středověké vrhací stroje, kuše, nože, meče, ale i brnění a další armádní vychytávky vás provedou válečnickým uměním v období od osmého století až do éry temného středověku. Jenže ani to není všechno, protože dalších 1500 exponátů zase mapuje vývoj zbraní a věcí kolem nich od středověku do počátku dvacátého století. Za společné vstupné za prohlídku první a druhé pevnosti zaplatíte od tří do čtyř eur.
Pevnost Montale
Pevnostní trojlístek uzavírá Montale, k níž se dostanete taktéž procházkou po horském hřebeni. Na první pohled by se mohlo zdát, že vás tady nemůže potkat žádné překvapení, protože i tato pevnost má pětiúhelníkový půdorys a kupodivu i ona sloužila jako vězení. Jenže o rozdílu mezi nimi by vám podrobně mohl referovat jakýkoli vězeň, který kdy skončil v kobkách Montale. Proti těm byla totiž vězení v La Rocce a Cestě jen slabým čajíčkem. Hladomorna v pevnosti Montale byla vyhloubena ve skalnatém podloží do úctyhodné hloubky osmi metrů a také zde panoval mnohem přísnější režim než ve zbývajících dvou pevnostech, takže zdejší pobyt byl rezervován pro obzvlášť provinilé výtečníky.
Přehlídka kostelů
Procházka po cimbuří mezi jednotlivými pevnostmi je bezesporu skvělým, nicméně v horkém slunci poněkud spalujícím zážitkem. Osvěžujícího chládku si pro změnu můžete užít ve zdejších kamenných svatostáncích. A jestliže má San Marino málo čtverečních kilometrů, o to více si to vynahrazuje na počtu kostelů. Je v podstatě nemožné urazit deset kroků kterýmkoli směrem, aniž byste zakopli o některou z půvabných církevních staveb.
Minout byste rozhodně neměli sanmarinskou baziliku, která je všeobecně uznávaným srdcem města. Kolem této stavby se událo množství skandálů, než mohla být vůbec vystavěna do své současné podoby. Bazilika totiž vznikla v devatenáctém století na místě starého kostela. Ten představoval jednu z prvních prerománských staveb, která na území Itálie vznikla, a veřejnost se ve věci stavby nové baziliky rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Jak je patrné ze skutečnosti, že se bazilika stala jedním z turistických klenotů San Marina, vyhráli příznivci nové stavby a svůj projekt město pojalo opravdu velkolepě.
Hned vedle okázalé baziliky najdete nenápadný kostel svatého Petra. Ten má pro domorodce, vedle uměleckého přínosu, ještě jinou hodnotu. Ve skalnatém podloží kostela jsou vydlabané dvě schránky. V nich potom údajně odpočívají ostatky dvou svatých, a shodou okolností také zakladatelů San Marina, svatého Lea a svatého Marina, po němž republika získala své jméno.
Nenásilný přechod od církevní sféry zpátky do turistických časů vám potom umožní kostel svatého Františka ze čtrnáctého století, který je nejstarší církevní stavbou v republice. I když se jeho interiér chlubí cennými uměleckými díly, bohužel je kostel jednou z mála sanmarinských staveb, u nichž byla přestavba spíše na škodu. Z původní půvabné podoby svatostánku toho příliš nezbylo, a proto bude možná vhodnější soustředit svou pozornost na obrazárnu, která ke kostelu těsně přiléhá. Ta obsahuje ukázky církevního umění od patnáctého do osmnáctého století a vstup vás tady vyjde na tři eura.
Koktejl muzeí
Ve výčtu sanmarinských pozoruhodností přirozeně nemohou chybět muzea. Vzhledem k tomu, že místní velmi rychle pochopili, jakou ekonomickou vzpruhu pro jejich zemi představuje cestovní ruch, přijdete si tu na své. Pokud vaše válečnické choutky náhodou neuspokojila sbírka starých zbraní v pevnosti Cesta, máte k dispozici ještě muzeum moderních zbraní z obou světových válek. Najdete ho vedle baziliky a za vstup zaplatíte obligátní tři eura. Kdybyste zatoužili v ponuře hororové expedici pokračovat, v muzeu tortury je pro vás připraveno víc než sto exponátů. A protože utrpení a smrt jdou zřejmě dobře na odbyt, na vstup si tu připravte šest euro (děti mají lístek za polovinu).
Jestliže vás víc než válka fascinují dějiny, v centru města na vás čeká státní muzeum, po jehož návštěvě budete o San Marinu a jeho historii vědět víc než domorodec. Pro estetické povahy je tu muzeum moderního umění. Navštívit také můžete sbírky historických automobilů, poštovních známek. Na odlehčení si potom střihněte muzeum kuriozit a muzeum voskových figurín, kde najdete věrné ztvárnění čtyřiceti významných historických scén a víc než sta osob.
Ve finále je ale úplně jedno, proč do San Marina přijedete a z jakých ingrediencí si svůj turistický koktejl namícháte. Ať už očekáváte náboženský, válečnický, historický, čistě turistický nebo romantický zážitek, určitě nebudete zklamáni. V každém případě ale zařaďte do svého programu procházku po kamenném dláždění zdejších úzkých uliček, prohlédněte si prastará domovní znamení a plnými doušky si vychutnejte pohodu San Marina a vyhlášený mandlový likér.

Zdroj : iHned

Zpět na předchozí stránku