Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Země čaje a slonů

Srí Lanka stejně nádherná jako rozmanitá

snu podvědomě pootevře oči a do spaní mu pronikne odraz reálného okolí, zatímco sen pokračuje dál. Za víčky se mu mihne krátký záblesk, který se ale obtiskne hodně hluboko. Během týdne na Srí Lance jsem viděla a zažila spoustu věcí, o kterých vím, že je z hlavy jen tak nevymažu.
O některé z nich bych se s vámi chtěla podělit - nekamenujte mě prosím, pokud to či ono znáte z osobních či zprostředkovaných zkušeností jinak. Ostatně právě na tomhle kouzelném ostrově, co se třpytí jako nazelenalý drahokam na modré hladině Indického oceánu, jsem si víc než kde jinde uvědomila jednu prostou skutečnost. To, co a jak člověk v cizí zemi vidí a vnímá, jen málo vypovídá o dané zemi, ale o to víc mluví o něm samotném. O jeho hodnotách, názorech, postojích. Ano, dá se psát, případně přátelům vyprávět o tom, jak nepříjemné je jít uprostřed stísněných vesniček na jižním pobřeží ostrova na rezavý turecký záchod, kde dveře nejdou dovřít a ze stropu vás upřeně pozoruje zvědavý gekon. Anebo o tom, jak je úžasné, že tenhle záchůdek patří k soukromému domku, jehož majitel si na něj nejen pustil cizí, bílou ženskou, ale ještě jí donesl čistou vodu na umytí rukou, sněhobílý toaletní papír a přidal stejně zářivý, i když trochu kolozubý úsměv.
To, co nabízím na následujících řádcích, je to, jak jsem viděla Srí Lanku já tři měsíce poté, co její pobřeží poničila vlna tsunami, která si jenom tady vyžádala třicet až čtyřicet tisíc obětí. Projela jsem spolu s Robinem, kamarádem-průvodcem a fotografem v jedné osobě a Wimalem, místním řidičem v osobě druhé, částí pobřeží od Kolomba přes Kosgodu, Hikkaduwu, Galle až po Mataru a pak přes vnitrozemí, Nuwara Elija a Kandy zpátky do Kolomba. Nabízím vám svůj krátký pohled zpod přimhouřených víček na tuhle zemi. Můžete se z nich dozvědět něco o ní... anebo taky o mně.
Ananas je jedno z druhů ovoce, o kterém bezpečně vím, že mi nikdy nikde nechutnalo víc. Přiznávám, měly pro mě přitažlivost téměř neodolatelnou, ty sladké šťavnaté plátky ovoce, o kterém jsem se dozvěděla, že neroste někde na stromě, jak jsem se bláhově domnívala, ale že je samo o sobě vlastně palmou, kdy se konzumuje její dužnatý kmínek. Tedy jeden ananas rovná se jedna podťatá palmička, jako když se uřízne květák na zahrádce. Neznám lepší způsob snídaně, než ananas s několika lžícemi místního jogurtu, který není ani moc sladký, ani kyselý, prostě tak něco mezi. Po návratu jsem se pokusila o nápodobu, ale vážně, není to ono a bez návratu do stejného zeměpisného pásma, obávám se, ani nebude.
Anglicky se na Srí Lance domluvit dá, i když první dny je třeba připravit se na jistou frustraci i pro ty, kdo jazykem Shakespearovým vládnou jinak bez potíží. Místní výslovnost je prostě jiná, stejně jako zacházení s notoricky známými anglickými slovy a frázemi, a chvilku trvá, než si člověk zvykne. Ale pak mu zapadne do sebe, že pish je fish a Gól je to město, které jste až doteď poctivě vyslovovali Galle. Vzápětí návštěvník zjistí, že není třeba říkat women, když si to Srílančan stejně přeloží jako womans a children, když se dá říct childs a vesele zjednoduší vyjadřování, protože to usnadní život jemu i místním. Netroufnu si odhadnout, jaké procento Srílančanů se anglicky domluví, jisté je, že kdo nerozumí, snaží se sehnat někoho rozumějícího - v jednom z hotelů jsem se marně snažila vysvětlit pokojskému, že si vážně potřebuju vyžehlit šaty. Po dlouhém dohadování, kdy on nechápal ironing a já prozměnu jeho frázi: 'Wanna pórd, mem?' (rozuměj board, tedy: Chcete prkno, madam?), zavolal na recepci, vysvětlil chvatně svůj problém sinhálsky, podal sluchátko, já doplnila vlastní verzi anglicky a za pět minut už jsem měla na pokoji prkno i s žehličkou. Ovšem některé anglické fráze umějí opravdu všichni. Například: 'Hello, madam, bonbon?' se malé děti učí snad od kolébky.
Bala znamená sinhálsky pes. Píšu to sem jenom proto, že to je jediné sinhálské slovo, které se mi za dobu pobytu podařilo udržet v hlavě - takhle natvrdlá jsem nebyla ani s arabštinou. Čímž se zpětně omlouvám všem Srílančanům, že jsem se za celou dobu nenaučila jim sinhálsky, eventuálně tamilsky ani poděkovat.
Banánů se na Srí Lance dá koupit nepřeberné množství co do velikosti, barvy slupky, konzistence dužiny a samozřejmě chuti. Některé z nich jsou určené na vaření - jak jinak než do karí - a trpkou post-chutí na patře by vás asi nepotěšily. Ale každý prodavač, kterému na stánku u silnice visí dřevnaté šlahouny useknuté přímo z banánovníku s trsy banánů v různém stádiu dozrávání, vám rád dá ochutnat, pokud si nejste jistí, který druh je pro vás ten pravý. Jsou za babku a moje záliba v nich mi vysloužila pokaždé, když jsem se nasoukala do auta s dalším trsem banánů a blaženým výrazem, od Robina jedovatou poznámku utroušenou koutkem úst k řidiči: 'See? Monkey is here.' (Koukej, opice je tu). Ale pak si stejně vzali oba se mnou.
Batika je tu jedno z tradičních řemesel a je nádherná. Zapomeňte na trička obmotaná nití a máchaná v kdysi tak pracně sháněné barvě DUHA, která pouštěla i při tom nejopatrnějším praní a občas i přímo na zpocené tělo. Srílanská batika je vkusné umění, dají se koupit až osmibarevné obrázky, látky či hotové oděvy, na které jsou motivy ručně překreslované a barvené mezi jednotlivými voskovými vrstvami, nanášenými jemnými štětečky ještě jemnějšíma rukama místních žen, které část z nich ještě krumplují zlatou nití. Práce je to úmorná, výsledky nádherné. Jemná sárí i sarongy, trička, košile, přehozy, šály, šaty i zavinovací sukně, to všechno originální a ručně malované... hoď kamenem, kdo by odolal. Já tedy ne, takže po návštěvě jedné z batikovacích dílen mám šatník bohatší o dvě trička, hedvábné šaty a červenou sukni s černobílými sloníky, to vše za cenu, za jakou bych doma nepořídila ani látku. no nekupte to!
'Bonbony, mem, bonbony.' To je věta, kterou uslyšíte nejen od dětí, ale také od dospělých žen třeba v továrně na čaj nebo na čajových plantážích. Srílančané milují sladké a dostatečnou zásobou bonbónů jim uděláte radost. Ovšem spolehnout se na solidaritu dětí v tomhle případě nefunguje. Nabídnout houfku okatých kluků a holčiček hrst bonbonů v naději, že se o ně spravedlivě rozdělí, znamená jen ověřit si v praxi Darwinovy teorie o přirozené selekci vítězstvím silnějšího, pro něž ostatně Darwin sbíral poznatky mimo jiné i na Srí Lance. Takže je dobře mít v kapse železnou zásobu 'opravdu posledních' bonbonů pro děcko, které z boje o sladkosti vyjde úplně nejukřivděnější.
Tsunami - ještě 25. prosince loňského roku valná většina Srílančanů netušila, co tohle slovo pocházející z japonštiny znamená. Když o den později ničivá vlna na srílanské pobřeží udeřila, dala se část obětí připsat právě téhle skutečnosti. Zatímco turisti varovaní ustupujícím mořem nebo prvními vlnami menšího rozsahu, jež mnohde předcházely té velké, utíkali do bezpečí, Srílančani zůstali na pobřeží a čekali, co bude. Dlužno podotknout, že teď už je situace naprosto jiná. Slovo tsunami místní zařadili do slovníku velmi rychle a jsou také připravení na možné následky tohoto přírodního jevu. Když 28. března přišly zprávy o novém silném zemětřesení u pobřeží Indonésie, dozvěděli se to hosté hotelu v Kogalle během pěti minut. Bez jakékoli paniky hoteliér oznámil, že plány evakuace na bezpečná místa ve vnitrozemí jsou připravené a není ani třeba spěchat, protože vlna - pokud přijde - dorazí za zhruba šest hodin. A tak místo stresové situace měli turisti, mezi kterými mimochodem nechyběla ani parta "děcek z Brna", o zážitek z dovolené víc. I když za sebe můžu zodpovědně říct, že se mi hodně ulevilo, když nová tsunami nakonec nepřišla. Nejen kvůli mojí mamince doma, která už takhle umírala strachy, ale hlavně kvůli všem lidem na pobřeží, kteří se tři měsíce snažili posbírat vlastní život z trosek - a teď by museli začít znovu od nuly.

Zdroj : České noviny

Zpět na předchozí stránku