Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Francie

Paříž zasvěcená romantice

světě, je poměrně vysoké. Mezi ně se dovoluji řadit i já.
Paříž mě se svými památkami, latinskými uličkami a snad i určitou podobou našeho hlavního města získala již před mnoha lety, kdy jsem jí ještě jako dítě navštívila poprvé společně se svými rodiči. Eiffelovku jsme zvládli bez pomoci výtahu, nevynechali slavný Louvre ani zámek ve Versailles, kde se natáčela kdysi tak slavná Angelika.
Později jsem se do tohoto města vrátila ještě dvakrát díky poznávacímu zájezdu, který jsme absolvovali společně s přáteli. Tentokrát, více než Eiffelova věž, mě zaujal Montmartre, jeho tajemné příběhy, které na nás sypal náš průvodce, a chrám Sacre Coeur. Příjemným doplňkem celodenních výprav Paříží pak byla návštěva Muzea parfémů, která nás většinu ponoukla ke koupi jednoho ze vzorků světoznámých značek.
Doposud mi ale unikalo to přímé setkání s romantickým tajemnem, které jsem měla možnost sledovat zatím pouze zpovzdálí. Když jsem se ale před šesti lety seznámila na internetu s mým současným manželem, s nímž jsem si poté dopisovala přes e-maily téměř půl roku... a věřte, že už TO bylo více než romantické, padla otázka, kde uskutečníme první schůzku. On žijící v Melbourne, já v Praze, velice snadno jsme se shodli na Paříži, kterou jsme oba znali a obdivovali. A tak jsme se stali součástí romantické atmosféry jednoho láskou naplněného města.
Naše setkání se uskutečnilo u zmiňovaného chrámu Sacre Coeur, které má obzvláště v podvečer téměř magickou atmosféru. Za pět dní, které jsme v Paříži strávili, jsme zvládli kafe na Champs-Élysées (Martově poli) - nejznámější pařížské třídě, které vévodí Vítězný oblouk, zajít do světově proslulého muzea Louvre, vidět Notre Dome nebo projít krásné zahrady Jardins des Tuileries, které byly jen pár kroků od našeho hotelu, z něhož jsme měli možnost sledovat Eiffelovku.
Každý zamilovaný se mnou však bude souhlasit, že o ?objevování? pamětihodností jde v takových momentech nejméně. Jste-li na romantickém výletě, oceníte spíše atmosféru města či večeři v zapadlé restauraci za Náměstíčkem malířů na Montmartru. Mimochodem právě na tomto náměstí jsem si vyzkoušela, co to je sedět malíři modelem. Po dvou hodinách sezení v jedné pozici mě romantika, která na Vás dýchá při pozorování malířů malujících kolemjdoucí, na nějakou chvíli opustila :o)))
Pokud si někdo bude chtít udělat romantický výlet do Paříže, určitě by neměl vynechat projížďku na Seině, na kterou vzpomínáme také rádi. My jí absolvovali ve velice nevlídném říjnovém počasí, kdy na okna lodi bubnoval déšť, ale přesto to patří k našim krásným vzpomínkám.
Jak nádherný a vskutku romanticky laděný byl náš celý výlet, který byl podpořen ubytováním ve čtyřhvězdičkovém hotelu a leteckou dopravou, tak neslavně skončil. Zpětně tuto zkušenost vidím, jako něco, co prověřilo náš vztah, neboť takovou hloupost, jakou jsem si tehdy vymyslela já, by dokázalo zhatit nejeden právě se rozvíjející vztah.
Šlo o mou romantickou a zcela naivní představu cesty vlakem. Pokud jste viděli film Francouzský polibek s Meg Ryan v hlavní roli, možná pochopíte, co jsem si představovala, když jsem svého přítele přesvědčila, abychom společnou cestu do Čech absolvovali vlakem. Nemyslím si o sobě, že jsem příliš rozmazlená, kdysi jsem také spávala pod stanem, dodnes jezdím městskou dopravou a pravidelně cestuji vlakem i autobusem. Ale tenkrát jsme pro vidinu ?romantické jízdy? vlakem zrušili zpáteční letenku a z luxusu čtyřhvězdičkového hotelu se vydali na nevlídné nádraží.
Místenka, která nás zavedla do šestilůžkového kupé, nebyla nikterak levná, takže nás miniaturní prostory překvapily. Vlak, kterým jsem kdysi jezdívala do Tater, byl proti tomu hotový luxus. Ve chvíli, kdy se za námi objevili podnapilí muži, vzali jsme nohy na ramena a hodlali se přemístit do normálního kupé. Ani to však nebylo nejjednodušší. S hlavou plnou výčitek jsem si razila cestu z vagónu do vagónu, abych našla alespoň dvě volná místa, kde bychom se na 24 hodin uchýlili.
Jak jsem již zmínila, byla tato cesta malým prověřením našeho vztahu, který byl doposud postaven převážně na romantice a ke cti mého muže musím říct, že celou tu peripetii téměř nekomentoval a dnes na tuto dlouhou cestu vzpomíná s úsměvem. Snad to bude sloužit jako výstraha všem romantickým duším, kteří si myslí, že dvouhodinový let do/z Paříže je vlastně nuda.

Zdroj : Web volny

Zpět na předchozí stránku