Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

Hřensko

Soutěskou tisíce schodů do kaňonu Kamenice

převis Českoněmeckého přátelství. Je velký a suchý. Odkládáme bágly a ohříváme medovinu. Venku drobně sněží.
Do Děčína jsme přijeli vlakem. První autobus do Hřenska jel až po dvou hodinách. Vysadil nás na křižovatce nad ústím říčky Kamenice do Labe. Kilometr a půl po proudu našeho veletoku se nachází nejnižší místo v Čechách (115 metrů nad mořem). Dál jsme šli ztichlým Hřenskem po svých.
Ráno pokračujeme ve stoupání po písčité lesní stezce. Kolem prazvláštních skalních útvarů až pod ten nejprazvláštnější - Pravčickou bránu. Přístup k ní však střeží železná branka chaty Sokolí hnízdo. Je únor a mimo sezonu mají zavřeno. Nezbývá, než se spokojit s obhlídkou od spodu. Pravčická brána je se svou výškou 21 a rozpětím 30 metrů největším pískovcovým skalním mostem v Evropě.
Červená nás vede podél skalnatého hřebínku. Drápeme se jednou strží nahoru prozkoumat, co se tam skrývá. Na hřebeni prochází Českoněmecká hranice. Jdeme tedy hřebenovku po patnících. Na obě strany se rozkládá divoké skalnaté území, zarostlé převážně borovým lesem. Je tu krásně. Bíle ojíněné borovice, zafoukaný sníh, stezky zvěře vyšlapané v borůvčí.
Po pár kilometrech nás terén nutí slézt zpět na stezku. Procházíme kolem strmých skalních stěn posetých železnými skobami. Jsou zde oblíbené horolezecké terény. Klesáme k vesnici Mezní Louka a zase stoupáme na Větrovec. Zastavujeme se také u Malé Pravčické Brány, která je oproti své "velké" sestře jen dva metry vysoká, což jí ovšem na zajímavosti neubírá. Blížíme se ke zřícenině Loupežnického hradu Šaunštejn, jehož zbytky jsou na strmém skalním útesu. Nahoru se leze po žebřících zaražených v puklinách ve skále a mezi věžemi útesu. Rázem se ocitáme nad vrcholky okolních stromů. V největší skalní věži je vyhloubena obrovská díra, která sloužila možná jako nádrž na vodu nebo jako sýpka na obilí. Jednotlivé vrcholy jsou spojeny dřevěnými mostíky. Vychutnáváme pocity z výšky.
Slunce začíná zapadat. Hrad je vynikající vyhlídkou na toto přírodní drama měnících se barev a stínů. Prudce se ochladilo. Hledáme útočiště v lese pod hradem. Ráno nejsou zkřehlé prsty sto ani zavázat tkaničky od bot, ale my se rychle znovu šplháme po žebřících vzhůru. Začíná další velkolepá podívaná - východ slunce nad lesnatou Děčínskou vrchovinou.
Přesouváme se do nedaleké vesničky Mezná, kde v hospodě u čaje napjatě posloucháme svérázné vyprávění jedné domorodkyně o setkání s liškou. Poté sestupujeme Soutěskou tisíce schodů do úchvatného kaňonu říčky Kamenice. Přecházíme lanový most a vydáváme se nejprve směrem proti proudu do Divoké soutěsky. Cestička vede podél vody na dně úzkého a hlubokého kaňonu až k místu, kde je nutno použít loďku. Ta pochopitelně mimo sezonu nejezdí. Stejně tak je tomu i opačným směrem od mostu v Tiché soutěsce. Procházíme divokým kaňonem plným padlých kmenů a obrovských mechem porostlých balvanů. Stezka vede i několika do skály proraženými tunely opět až ke stanovišti prámů, které sem v sezoně převáží přes neprůchodný úsek návštěvníky z Hřenska a pak zase zpět. Nám nezbývá než se vrátit odkud jsme přišli a vystoupat Soutěskou tisíce schodů zpět k vesnici. To však není zdaleka taková daň, která by nás od návštěvy hlubokého kaňonu říčky Kamenice odradila.

xdroj : České noviny

Zpět na předchozí stránku