Cestování, ubytování, dovolená a volný čas

Zpět na předchozí stránku

12.04.2005

Adrenalinové sporty

Nenechte si zabít klienty!

debata stočila někam úplně jinam ? vzhledem k tomu, že činnost provozovatelů adrenalinových atrakcí není v České republice upravena žádnou speciální legislativou, zamýšleli jsme se nad tím, jak se má klient v nabídce těchto firem orientovat. A volbu správného partnera není v těchto případech radno podcenit. V extrémních případech totiž může jít i o životy.
Slovo adrenalin u nás proniklo do obecného povědomí teprve nedávno, přesto mnoho z nás určitou zkušenost s adrenalinovými aktivitami má. Někdo dobrovolnou, jiného třeba k bungee jumpingu ?donutil? program firemního víkendu. Jaké trendy v poptávce a nabídce adrenalinových aktivit sledujete?
Mnoho lidí prošlo spoustou firem a mají pocit, že už vše zkusili. Ona to není tak úplně pravda, protože i když stejnou aktivitu budete dělat třikrát pokaždé s jinou skupinou, vždy z ní načerpáte něco nového, nicméně dochází k tomu, že lidé o tyto opakující se aktivity nemají velký zájem. Z tohoto důvodu se vymýšlejí různé kombinace her, přidává se na výšce překážek či jejich obtížnosti. Pokud adrenalinové aktivity zúžíme pouze na formu zábavy, pak je zde jednoznačný trend v častějším používání techniky. Stále populárnější jsou například terénní čtyřkolky, výlety terénními auty, vodní skútry, paintball a jiné akční hry. Na akce se často vozí různé nafukovací atrakce jako sumo či vodní fotbal, velmi oblíbený je elektrický býk a jiné technické ?hračky?. V poslední době zaznamenáváme velký zájem o úvodní lekci přístrojového potápění v bazénu.
Na druhé straně stále více manažerů touží po aktivitách v přírodě. Když jsme s přípravou outdoorových aktivit začínali, bylo pro nás vzhledem k našemu zaměření trochu složité pochopit, že je téměř zbytečné připravovat složité hry využívající velkého množství herních principů. Většina dnešních klientů ocení mnohem více aktivitu, při které mají čas vychutnávat si krásy přírodního prostředí, ve kterém se pohybují. Další oblíbenou činností jsou aktivity ve vodě, což také souvisí s dostupností různého vybavení. Výroba plastových atrakcí je dnes omezena prakticky jen invencí výrobce či zadavatele. Populární jsou také různé hry s radiostanicemi s navigačním systémem GPS.

Těmto trendům v poptávce se přizpůsobuje i nabídka firem. Některé společnosti nabízí různé technické vymoženosti, jiné vrací outdoorové aktivity ?zpět na stromy?, protože v dnešním přetechnizovaném světě si mnoho lidí raději aktivně odpočine v přírodě. Použití technických novinek je vlastně nejjednodušší způsob, jak lidem nabídnout něco nového. Když si však člověk dá tu práci a pokusí se vymyslet nový program založený třeba na zajímavé legendě, výsledek může být mnohdy lepší. Legendy jsou mimochodem stále oblíbenější ? ať už jde o legendy z filmů, literatury či počítačových her. Vše má společného jmenovatele ? snahu vytrhnout účastníky z každodenní reality. Lidé dnes znají převážně svou práci, mají nedostatek ostatních podnětů a nemají příliš možností jak relaxovat.
Liší se nějak poptávka zahraničních klientů od poptávky českých zákazníků? Tipoval bych, že zahraniční zájemci budou zhýčkanější a budou vyžadovat poněkud extrémnější aktivity, nemám pravdu?

Pokud hovoříme o extrémech, tak se to podle mého názoru týká především otázky bezpečnosti. Zahraniční klientela často vyžaduje dodržování standardů platných v jejich zemi či alespoň doložení mezinárodní kvalifikace pro danou aktivitu. Ve výběru typů aktivit tento trend nepozoruji. Rozdíl je podle mého názoru především v něčem jiném. České prostředí je specifické tím, že si můžeme mnohdy dovolit věci, o kterých se firmám v zahraničí může jen zdát. Kupříkladu studenti z Německa, kteří často jezdí do Českého ráje na týdenní kurzy, během kterých lezou po skalách, jezdí na kolech a raftují, bývají překvapeni, že si večer smějí rozdělat oheň. To je pro mne i vysvětlení, proč se v České republice němečtí či angličtí turisté chovají jinak než doma. Do určité míry je to tím, že u nás není zcela dořešena legislativa. A co bychom si nalhávali, pro zahraniční klienty jsme stále atraktivní nízkými cenami. Pokud vím, běžně se dostáváme na třetinové či poloviční ceny. A to vůbec nemluvím o atraktivitě prostředí, ve kterém se naše aktivity odehrávají.
Jakými zákony je činnost provozovatelů adrenalinových atrakcí upravena?
To je složitá otázka. Některé aktivity jako rafting či horská kola nabízejí přímo cestovní kanceláře a agentury. Na ně se vztahují příslušné zákony. Specializované programy, jako jsou lanové překážky, terénní čtyřkolky a jiné, připravují specializované outdoorové firmy, jež mají různé odborné zaměření ? může jít o vzdělávací činnost, pořádání odborných kurzů, pořádání sportovních soutěží a podobně. Nikdo zatím tyto činnosti podrobněji nezmapoval a nepopsal rizika, která přinášejí, a podle toho upravil legislativu. Současné zákony tak upravují pouze činnost některých sportovních instruktorů. Žádná norma však neříká, co vše musí daná firma splňovat.
Začínám tušit, jak se v této situaci provozovatelé chovají...
V České republice stále ještě řada firem využívá toho, že na některé oblasti naše legislativa doposud nepamatovala. Vezměme například lanová centra a lanové aktivity ? naši hlavní specializaci. Při jejich stavbě se dá vycházet například z evropské normy pro stavbu umělých horolezeckých stěn, ale není to ideální řešení. Samozřejmě by měly být dodržovány dotyčné stavební normy, které existují již desítky let. Ne vždy se tak ale děje! V lepším případě dochází k přebírání různých mezinárodních standardů a jejich aplikaci pro české prostředí, v horším případě si provozovatelé tyto normy sami tvoří. Bohužel zatím nevím, že by došlo k nějakému sjednocení těchto pravidel, a pokud nezačneme dodržovat alespoň elementární předpisy, nemá smysl zakládat jakoukoliv definici legálně fungující agentury.
Představa, že bych jako majitel cestovní kanceláře svěřil své klienty někomu, kdo o adrenalinových či outdoorových aktivitách prakticky nic neví, mě děsí. Podle čeho poznám společnost, která mi klienty vrátí nepolámané?
Já osobně bych nebyl až tak skeptický. Výběr je sice relativně složitý, ale úrazů je ve srovnání s jinými aktivitami velmi malé procento. Například podle jedné studie z USA je paintball bezpečnější než golf a i lanové aktivity spadají do skupiny s nejnižším rizikem. Riziko je menší než například u kolektivních her jako je kopaná. Při výběru jistě mnoho napoví dosavadní historie firmy a jejích instruktorů a zejména pak reference. Dle mého názoru nezáleží tolik na počtu klientů, spíše je důležité si zjistit, zda se klienti k firmě opakovaně vracejí. Získat a vzápětí klienta ztratit je velmi jednoduché. Klient, který se v průběhu let několikrát k firmě vrátí, je přeci jen hodnověrnější referencí než cokoliv jiného. Nedejte jen na to, co kdo uvádí na internetu, napsat se dá cokoliv. Nebojte se proto požádat o kontakt na někoho z předešlých klientů a zeptat se na jeho spokojenost. Neměl byste se také spokojit s tvrzením ?jsme bezpeční?. Ptejte se, na základě čeho to o sobě firma tvrdí, co pro zajištění bezpečnosti klientů dělá, a to jak na úrovni fyzické bezpečnosti, tak i v bezpečnosti psychické. A pochopitelně byste měl pátrat po tom, jak má firma vyřešeno pojištění.
Další, co považuji za důležité sledovat, je počet lidí, kteří se vám jako klientovi věnují. Není od věci, pokud je klient po celou dobu od prvního jednání přes kurz až po jeho ukončení a vyhodnocení v kontaktu s jednou osobou. Tím by nemělo dojít ke zkreslení vašich požadavků a program bude ?ušit? opravdu na míru vašim potřebám. Není podle mě dobré, když podmínky, rámcový program a cenu kurzu dojedná obchodní zástupce, pak nastupuje šéf kurzu, který dává pokyny instruktorům, a někdo jiný pak kurz po skončení vyhodnotí. Není divu, že pak bývá klient často rozladěn. Jsem toho názoru, že osobní přístup je pro klienta lepší.
Předpokládám, že žádné povinné pojištění pro provozovatele adrenalinových atrakcí neexistuje. Nebo se pletu?
Bohužel se nepletete, obdoba povinného ručení či pojištění pro případ úpadku, jak to známe od cestovních kanceláří, opravdu u outdoorových společností není vyžadována. Ale i tady je možné najít rozdíly. Naše firma má například sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou třetím osobám do výše pěti milionů korun. Kvůli malým zkušenostem pojišťoven v této oblasti však není jednoduché takovéto pojištění uzavřít.
Pokud vím, občas se někdo setká s tím, že musí firmě podepsat potvrzení, že byl seznámen se všemi riziky a že příslušnou aktivitu podniká na vlastní nebezpečí.
Tady je asi důležité zmínit jednu zásadní věc. Žádný takový dokument provozovatele odpovědnosti nezbavuje. Stejná situace je i v případě pojištění. Pojištění provozovatele se nevztahuje na situace, kterým nemohl zabránit. Takže pokud si například klient vinou své neopatrnosti při běhání po louce podvrtne kotník, nemůže po provozovateli žádat odškodnění. Jiná situace je pochopitelně v případě, že ke zranění došlo kvůli chybě na straně provozovatele. Na to by měl být provozovatel pojištěn. V obou případech však lze využít osobní úrazové pojištění každého účastníka. Bohužel ne každý toto úrazové pojištění má. Z tohoto důvodu například my nabízíme svým klientům sjednání krátkodobého úrazového připojištění v limitech, na kterých se společně předem domluvíme. V případě nehody pak tedy může účastník získat plnění z více zdrojů.
Myslím, že čím dříve u nás vzniknou mantinely, ve kterých by se podnikání v tomto oboru pohybovalo, tím lépe. Už by nemělo docházet k situacím, kdy někdo komerčně nabízí nekontrolovaný sjezd na raftovém člunu po sjezdovce v Harrachově, někoho přitom zraní, či dokonce usmrtí a ve výsledku je to pro něj vlastně slušná reklama.

Zdroj : C.O.T.

Zpět na předchozí stránku